www.lghk.org> curriculum > cvičení se zbraněmi >

Tyč osmi trigramů Yeunga pátého (Yeung Nglong baat gwa gwan 楊家五郎八卦棍)

Mezi 4 nejslavnější jižní zbraňové techniky s dlouhou, tzv. „jednokoncovou“  (kónickou) tyčí (daan tau gwan單頭棍) patří "tyč šesti a půl konceptu" (luk dim bun gwan六點半棍), "tyč plynoucí vody" (lau seui gwan 流水棍), "levoruká rybářská tyč" (jo sau diu yu gwan 左手釣魚棍) a "tyč osmi trigramů pátého syna rodu Yeung“ (Yeung ga ng long baat gwa gwan楊家五郎八卦棍), často nazývána zkráceně jako "tyč osmi trigramů" (baat gwa gwan八卦棍), pravděpodobně nejproslulejší a nejdůležitější zbraňová technika systému Hung kyun 洪拳.

 

Její kořeny sahají až do dynastie Sung (宋 Song, 960-1279). Generál Yeung Nglong 楊五郎, pátý syn maršála z rodiny Yeung 楊, proslulé boje s „kopím rodiny Yeung“ (Yeung ga cheung 楊家槍), „králem všech zbraní“. V bitvě s cizími nájezdníky byla armáda vedená maršálem Yeung a jeho syny – generály rozprášena, Yeungové obklíčeni a všichni – až na čvrtého, pátého a šestého syna, zabiti. Yeung Nglong nalezl útočiště v buddhistickém klášteře na hoře Ng taai saan 五台山 a stal se mnichem. Ovlivněn milosrdným učením buddhismu litoval svých válečných hříchů, které stály mnoho jeho nepřátel život, zbavil své kopí ostrého hrotu a modifikoval slavné techniky kopí rodu Yeung na techniky boje s dlouhou tyčí. Sestava technik se předávala po mnoho generací, v dnešním Hung kyun je doložena u jednoho ze zakladatelů tohoto systému, Luk Achoie 陸阿采 a jeho žáka Wong Keiyinga 黃麒英.

 

Legendární příběh o vzniku „tyče osmi trigramů“ je v Číne velmi populární a byl dokonce již několikrát převeden na filmové plátno. Zatím nejkvalitnějšího zpracování dosáhl ve filmu Tyč osmi trigramů pátého syna (Ng long baat gwa gwan 五郎八卦棍, Eight Diagram Pole Fighter) gungfu mistra, herce, režiséra a choreografa bojových scén Lau Kar-Leunga (Lau Galeunga 劉家良), jednoho z největších propagátorů autentického Hung kyun na poli hongkongské kinematografie. Lau Kar-Leung je totiž žákem Lam Saiwingova 林世榮 učedníka Lau Jaama 劉湛, (který mj. hrál svého sifu v prvních čb filmech slavné wongfeihungovské série z 50. a 60. let 20. století).

 

Bojem s dlouhou tyčí pak proslul především Wong Keiyingův syn Wong Feihung 黃飛鴻. Otec a syn jednou veřejně předváděli své umění spolu se slavným mistrem Jeng Daaihungem 鄭大雄. I přes Gwanovo mistrné ovládání technik tzv. "levoruké rybářské tyče" si Wongové získali mnohem větší počet diváků. Gwan se cítil uražen a proto vyzval Keiyinga na souboj. Wong starší řekl svému synovi, tehdy třináctiletému Feihungovi, aby si vzal dlouhou tyč a použil technik "tyče osmi trigramů pátého syna"; Wong junior vyzyvatele bez problémů porazil. Zpráva o jeho vítězství se rozšířila široko daleko.

 

Řada škol dnes „tyč osmi trigramů“ vyučuje, ovšem jen málokdo opravdu rozumí jejím rafinovaným principům a je schopen ji použít v reálném boji.Jak je patrno z názvu, techniky a koncepty „tyče osmi trigramů“ souvisí s posvátnou kanonickou "Knihou proměn" (kant. Yi ging 易經) a přímo korespondují s její kosmologií a filosofií:

Báseň popisuje koncept "tyče osmi trigramů" takto:

„velké nejzazší“ (taai gik) dělí se v „dva póly“ (leung yi)

„dva póly“ plodí „čtyři obrazy“ (sei jeung)

„čtyři obrazy“ se mění v „osm trigramů“ (baat gwa)

„osm trigramů“ se vrací v yam a yeung

 

taai gik fan leung yi

leung yi sang sei jeung

sei jeung bin baat gwa

baat gwa gwai yam yeung

 

太極分兩儀

兩儀生四象

四象變八卦

八卦歸陰陽

 

„Velké nejzazší“ (taai gik 太極; též "jeden praobraz" yat tou 一圖) reprezentuje velký horizontální kruh, který vymezuje akční rádius dlouhé tyče, („dva póly“ leung yi 兩儀, tj. yam 陰a yeung 陽) kruhové pohyby po směru a protisměru hodinových ručiček. „Čtyři obrazce“ (sei jeung 四象) jsou 4 fundamentální defensivní techniky (spodní blok doleva/doprava, horní blok doleva/doprava) proti útokům ze čtyř hlavních směrů, „osm trigramů“ (baat gwa 八掛) pak zastupuje osm hlavních ofensivních technik. Všechny techniky se dají provést  yam či yeung , tj. „měkce“ či „tvrdě“,.

 

Techniky se provádějí do osmi směrů  - dopředu, dozadu, do stran a do 4 rohů - kombinace osmi technik do osmi směrů tak odpovídají "šedesáti čtyřem hexagramům" (luk sap sei gwa 六十四掛).

 

Jelikož Wong Feihungův nejlepší žák Lam Saiwing, první patriarcha Hung kyun rodiny Lam (Lam Ga Hung Kyun, LGHK 林家洪拳) byl již předtím, než začal u Wonga studovat, zručný v boji s "levorukou tyčí šesti a půl konceptu herců čínské opery" (jo gwan baan jung luk dim bun gwan 左棍班中六點半), zahrnul později tyto techniky do „tyče osmi trigramů“  a rozšířil tak původní šedesát čtyři konceptů na "sedmdesát a půl konceptu" (chat sap dim ling bun dim 七十點零半點) .

 

(„Levoruká tyč šesti a půl konceptu herců čínské opery“ patří spolu s „Geuichungovými velkými půlměsícovitými noži“ (Geuichung daai hang yut seung dou 車沖大行月雙刀) a "šípovou dlaní" (jin jeung 箭掌) k „ortodoxnímu Siulam“ (Siulam jing jung 少林正宗) dědictví rodiny Lam. Pochází z okruhu „červených džunek čínské opery " (hung syun hei baan 紅船戲班), na kterých se před chingskými 清 pronásledovateli Ctihodný mistr "Nejvyšší laskavost" Jisin simsi 至善禪師, poslední opat jižního kláštera Siulam 少林. Jisin je udáván do souvislosti s „tyčí šesti a půl konceptu“ ve většině jihočínských legend, např. ve Wingcheun 詠春; ostatně porovnáme-li techniky s dlouhou tyčí systémů Hung kyun a Wingcheun, můžeme říci, že je více než pravděpodobné, že sdílejí stejné kořeny.)

 

O důležitosti, kterou velmistr Lam této zbraňové technice přikládal, svědčí nejen  text „Tyč osm trigramů“ (Baat gwa gwan faat), který techniku po technice rozepisuje celou sestavu a který byl uveřejněn jako doplněk v Lam Saiwingově Manuálu o „krocení tygra ve znaku gung“ (Gung ji fuk fu kyun tou syut yat chaak 工字伏虎拳圖說壹册, původní fotoedici z r. 1936), ale i „sparringová sestava tyče osmi trigramů“ (ng long baat gwa gwan deui chaak 五郎八卦棍對拆), kterou Lam Saiwing na základě sestavy „stínové“ vytvořil. Ve Lam Saiwingových šlépějích pokračoval i jeho dědic a nástupce, velmistr Lam Jou, který v padesátých letech 20. století sepsal „Obecné pojednání o tyči osmi trigramů“ (Koi leun baat gwa gwan 概論八卦棍).

 

Zbraň samotná je standartně dlouhá „sedm stop a dva palce“ (chat chek yi chyun 七尺二寸), tj. cca. 240 cm . Pro rozvoj síly se ovšem často používají i tyče delší a těžší. Samotné sestavě předchází cvičení posilovacích drilů, základních drilů na místě a v pohybu (saan sik 散式) a jednotlivých sekcí ze sestavy.

 

Mezi tzv. 14 klíčových technik tyče (sap sei yiu kyut  十四要訣) patří  "obkroužení" (hyun 圈), "bodnutí" (dim 點), „bodnutí jako kopím“ (cheung 搶), "kosení" (got 割), "horní blok do strany" (chau 抽), „přikrytí" (kam 冚), "zvednutí vzhůru" (tiu 挑), "spodní blok do strany" (but 撥), "zapružení" (taan 彈), "kontrolování" (jai 掣), „označení“ (biu 標), „stlačení dolů“ (ngaat 壓), „úder zeshora“ (haau 敲) a "úder ze strany" (gik 擊).

 

Na použití technik žák pracuje v „aplikační drilech“, drilech ze sparringové sestavy  a ve „sparringové sestavě tyče osmi trigramů“ (ng long baat gwa gwan deui chaak 五郎八卦棍對拆) samotné. Filosofii boje s dlouhou tyčí charakterizuje přísloví „tyč neudělá dva zvuky“ (gwan mou leung sing 棍無兩聲) - zbraně se střetnou (maximálně) jednou, další technika je pro soupeře už fatální. „Stínové“ techniky a cvičení boje s dlouhou tyčí doplňuje v řadě speciálních drilů rozvíjení „dovednostních“ aspektů – cvičení obkružování tyčí, bodání na statický i pohyblivý cíl atd.

 

Doplňkové LGHK curriculum zahrnuje navíc i Lam Saiwingovu vojenskou sestavu s „kopím květu slivoně“ (mui fa ying cheung梅花櫻槍) a sestavu jednokoncové "tyče rodiny Lau" (Lau ga gwan 劉家棍), která pochází původně z jižní kudlanky rodu Jau (Jau ga tong long 周家螳螂) a kterou do dnešního LGHK zařadil velmistr Lam Jou 林祖.